Kancelářské zdravotní židle forergo
aktivní a zdravé sezení proti bolesti zad

Člověk ve věku techniky


Radikální proměna životních podmínek ve 20. století

Po tisíciletí se životní podmínky od generace ke generaci sotva změnily. Lidé byli lovci a sběrači a vesměs po celý den v pohybu. Jejich všední den byl naplněn neustálou dynamikou, v bdělém stavu byli téměř neustále na cestách, tzn. vykročili jednou nohou, na níž přenesli celkovou váhu těla, následně nadzdvihli pánev na opačné straně a posunuli druhou nohu dopředu. Během tohoto stále se opakujícího pohybového modelu se pánev neustále pohybovala, jednou k levé, posléze k pravé straně. Také bederní obratle se pohybovaly obloukovitě doleva, resp. doprava. Pohyb hrudních obratlů a krčních obratlů byl přitom protichůdný, hlava se vždy ustálila ve vertikální poloze.

Během stání a chůze je dáno přiměřené držení těla a tomu odpovídající postavení končetin. Smysl pro rovnováhu přebírá řízení a předává informace dále. Vertikální osa těla se neustále pohybuje do všech směrů, tzn. vyvažuje se.

Přitom se pohybuje celá páteř fyziologicky a pánev rotačně.

Díky tomuto tisíce let stále přetrvávajícímu pohybovému modelu se lidský pohybový a opěrný aparát vyvinul v určitý systém, při kterém veškeré průběhy na sebe neomylně navazují. Pohybové modely a průběhy reakcí v pánevním pásu a v různých oblastech páteře až k hlavě, se nechají velmi dobře demonstrovat na příkladu funkce ozubených kol.

Kostra, svaly, šlachy, vazy a dále také kloubní aparát se vyvinuly ve smysluplný biomechanický systém. Síly, které působí přes muskulaturu, působí zároveň - podobně jako u ozubených kol – odspoda nahoru a opačně. Protichůdné pohybové modely jsou „dílo“ agonisticky a antagonisticky působícího svalového aparátu.

 

Změna na pracovišti

Způsob života dnešního člověka má s tímto po tisíciletí vyvíjeným stavem jen pramálo společného. Právě poslední desetiletí vedly k dramatickým proměnám – především na pracovišti – charakterizované Voigt/Mellerowiczem jako:

 

 

Můžeme tedy konstatovat, že běžný pracovní den moderního člověka se vyznačuje vypětím, omezeným pohybem a nutností zaujímat vynucené pozice těla, resp. vykonávat jednostranné částečné pohyby.

Skrze vnější vlivy, které může člověk v každém případě jen omezeně ovlivnit, jsme stále více a více nuceni mnoho hodin denně toporně sedět.

Člověk rozděluje svou tělesnou zátěž kolem vertikály těla, krouží kolem neviditelné osy. U vynuceného sezení se vytvoří dvě poloviny těla, pokaždé se zadní a přední vertikálou. Dokud se člověk pohybuje sem a tam mezi těmito dvěma vertikálami , tzn. pohybuje se dynamicky, není sezení bezpodmínečně škodlivé. Mnohem horší pro biomechanický systém je, když se pohyb sníží nebo dokonce úplně zastaví.

 

Psychologické a neuropsychologické danosti u člověka

Historickým vývojem se u člověka vybudovala hierarchická struktura motorických center odspodu nahoru, tedy od spinální řídící úrovně (mícha) k supraspinální (v mozku).

 

Supraspinální řídící úroveň

Formatio reticularis, mozeček, mezimozek, kůra velkého mozku: atd.

vývoj a průběh motorických koordinačních modelů

 

 

Spinální řídící úroveň – mícha

aktivování a potlačování motorických jednotek, řízení napětí a délky svalů, jednoduché pohyby

 

Receptory: Kontraktilní struktury:

Svalová vřetena

Motorické koncové ploténky

Zraková vřetena

Svalová vlákna

Kloubní receptory

Receptory teploty

Receptory bolesti

 

 

Řídící roviny motoriky (odkaz na Badtke 1995)

Udržování rovnováhy a normální pozici těla zajišťuje opěrná motorika, kterou vytváří/ovládá převážně kmenový mozek, ale také mozeček. Aferentní přítoky ke kmenovému mozku (z periferie) přicházejí z celkové sensomotoriky a dále z hlavových nervů. Nejpodstatnější jsou však dva přítoky, totiž ty, které přicházejí z orgánu rovnováhy, a dále ty ze svalů - fascie a z krčních kloubů.

Propojení míšních neuronů umožňuje na základě podnětů z periferie nebo z vyšších sfér CNS (centrálního nervového systému) provést komplexní pohyby a jejich vzájemné sladění (tzv. integrační funkce míchy). Výše položené sféry CNS přebírají přitom kontrolu nad funkcí míchy. Citlivé nebo aferentní stimuly z receptorů kůže (volných nervových zakončení) a z hlubokých tělesných orgánů, jako kloubů, svalů (svalových vřeten) a šlach (svazek šlach/ Golgiho aparát), se přivádí k míše z velké části skrze zadní dorzální kořeny spinálních nervů (zadní kořenová vlákna) a odtud se dále vydávají třemi různými cestami:

 

 

Svalová vřetena a svazek šlach jsou prodloužené receptory, které přenášejí informace o délce svalů a svalovém napětí.

Mícha je jak hybný a reflexní orgán, tak řídící orgán k nadřazeným mozkovým centrům, tzn. k supraspinální řídící rovině.

 

Jako reflexní orgán přijímá mícha impulzy, které k ní proudí ze všech částí těla po aferentních dráhách a umožňuje, resp. dává přes eferentní dráhy podnět – bez aktivování v mozku lokalizovaných supraspinálních center, tedy nevědomě – ke všem reakcím těla, které jsou nutné k udržování organizmu. K těmto životně důležitým reakcím patří vedle systému činnosti srdce a krevního oběhu také aktivování endokrinního systému a zachovávání adekvátního držení těla pomocí aktivit kosterních a útrobních svalů. Důležitou roli hraje také břišní svalstvo ve vztahu k držení těla.

 

Následky civilizačních a prací zapříčiněných změn

Mnoho lidí našeho věku pociťuje na vlastním těle, že díky současné formě „moderního“ života se opomíjí fyziologické možnosti jejich organizmu. Trpí více a více tělesnými a psychosomatickými obtížemi. Ve valné většině studií k tomuto tématu se vyjmenovávají následující symptomy:

Potíže a problémy, vycházející na povrch v těchto souvislostech, se netýkají pouze jedince, nýbrž mají taktéž značné národohospodářské dopady. Pracovní nehody a onemocnění dle druhu povolání vedou ke sníženým daňovým příjmům a zatěžují pokladny sociálního pojištění. V roce 1997 se tak v Německu mohlo škrtnout v průměru 17 kalendářních dnů u cca 30,4 mil. závisle výdělečně činných osob díky pracovní neschopnosti. Na základě odhadů Spolkového ústavu pro pracovní ochranu a pracovní zdravotnictví (BAuA) čítají vzniklé podnikové náklady na výpadek výroby přibližně 45,7 mld. EUR ročně. Výpadek tvorby hodnot z národohospodářského hlediska, zapříčiněný pracovní neschopností z důvodu náhlého onemocnění či nehody, lze vyčíslit dle odhadů částkou blížící se 76 mld. EUR za rok.

Dny pracovní neschopnosti v mil. Náklady v mld. EUR

Rozdělení národohospodářských výpadků ve výrobě dle druhů onemocnění se opírá o statistiku druhů onemocnění Spolkového svazu podnikových nemocenských pokladen (BKK). Pro rok 1997 připadly proto – podobně jako v předešlých letech – více než tři čtvrtiny veškerých dnů pracovní neschopnosti na pět největších skupin onemocnění. Na onemocnění svalů, kostry, dýchacích cest, zranění a otravy, onemocnění trávicího ústrojí jakož i srdce a krevního oběhu byly navíc ještě k výše uvedeným nákladům vynaloženy v roce 1996 cca 46 mld. EUR na ošetření a rehabilitaci. Toto vychází ze studie vytvořené BKK pro Spolkové ministerstvo zdravotnictví.

Na dlouhodobé mzdové platby vydávají podniky v Německu ročně přes 30 mld. EUR.

 

Četnost a náklady spojené s obtíží se zády

 

 

 

 

Nedostatečnost současných pokusů o nalezení řešení


Mnoho vědců podtrhuje fakt, že příčina velkého počtu obtíží dnešního člověka souvisí se způsobem sezení. V minulosti se ovšem pokusy vyřešit tento problém omezovaly většinou na odlehčení těla od práce ve stoje, která se přenášela na židli. V rámci tohoto vývoje se vyvíjely sedáky a opěrky, které se měly ve stále rafinovanějších formách při stále komplikovanější manipulaci přizpůsobit tělu uživatele. Asi právě proto vzniklo žertovné heslo „posedlost nastavováním“, nebo „židle s řidičským průkazem“, což ironicky popisuje bezpočet nanejvýš komplexních a pro laika často navíc těžko pochopitelných židlí a regulačních mechanizmů, které je možné zakoupit. Nicméně k vlastnímu vyřešení problémů mohly takovéto sedací systémy jen málo přispět, neboť jejich konstruktéři naprosto opomněli fakt, že každá forma statického sezení odporuje po tisíciletí vyvinutému pohybovému vzoru člověka a ve skutečnosti znamená mrtvé sezení (bez života). Platí to především v situacích, kdy polohovací mechanizmy a reflexy uživatele nejsou podporovány. Tedy smysl pro rovnováhu, jako nejvyšší řídící orgán, je vyřazen a stává se tak nadbytečným. Jestliže židle uživateli vnutí sedící pozici, která neodpovídá fyziologickým průběhům pohybu, nejsou tak aktivovány četné svalové partie a svaly atrofují. Následkem je „začarovaný kruh“ z chybného držení těla a následné bolesti.

Nyní popíšeme ještě jednou hlavní nevýhody statického, resp. vynuceného sezení:

Statické židle mají sedák pevně spojený se spodním podstavcem. Z toho pramení do určité míry vynucené držení těla uživatele, které naprosto vyřazuje smysl pro rovnováhu a dynamické průběhy pohybu v organizmu.

U statických židlí nedovolí sedák žádné naklánění pánve dokola, což vede k silnému jednostrannému zatížení meziobratlových plotýnek. Pánevní pás zůstává v zafixované pozici (nehne se).

U statických židlí se sedák nepohybuje při bočním naklánění. Díky tomu dochází k silnému ohýbání páteře do stran se zatížením v oblasti meziobratlových plotének.

Meziobratlové ploténky jsou tedy při statickém sezení značně zatíženy jak v anteriorní – posteriorní, tak v do boku nachýlené sedící pozici. Dále na ně působí velké síly, které minimalizují látkovou výměnu a výměnu tekutin a dopomáhají k degeneraci meziobratlových plotének.

Moderní člověk je poslední bytost na světě, která věří, že může žít za těchto statických podmínek bez vážných komplikací. Žádný jiný druh by nepřišel na myšlenku připevnit se na mnoho hodin za den na strnulé zařízení (židle). Proto je úkolem medicíny a dalších vědních disciplín podrobně zkoumat negativní účinky statického sezení a získané poznatky použít k vytvoření pomůcek (židlí), které uživateli dodají co nejvíce pozitivních prvků, které jsou vlastní jeho dynamického způsobu života a umožní vytvořit pohyblivé sezení, jak jen to bude možné.

Dynamické sezení jako pokus slibující úspěšné řešení

Pokus eliminovat velmi častá onemocnění svalově-kosterního systému převážně sedícího moderního člověka pomocí statických sedících systémů byl i přes částečně rafinované pokusy jen málo úspěšný. Samotné nejvyzrálejší statické židle a židlové systémy nepřinesly požadovaný průlom. Dynamika běžná při běhu, chůzi a stání nemohla být dosažena v požadovaném rozsahu. Nepostačuje totiž, když se k dosažení dynamického sezení nechá pomocí páky nastavit sedák do všech možných pozic, nebo se umožní dvojdimenzionální pseudofunkce pomocí houpací mechaniky. Mnohem více musí sedák zohledňovat celkové pohybové spektrum člověka, musí dodávat tělu trojdimenzionální základ, na kterém bude možné uskutečnit neomezené provedení všech přirozených, rovněž trojdimenzionálních pohybových průběhů. Dynamický pohyb je již po tisíciletí životní elixír lidské existence. Žádány jsou proto nyní nové sedací systémy, které umožňují přednosti dynamického pohybu a dynamických znaků chování při sezení. Řešení problému spočívá v odstranění strnulého systému statického způsobu sezení, kdy bude opět především svalově kosterní systém aktivován. Správným a důležitým krokem je odpojit vrchní části židlí i spodní podstavce od strnulých spojení a propůjčit lidskému organizmu více dynamiky při sezení. Začarovaný kruh statického sezení na statických prvcích musí být prolomen. Sezení může jen na oko vypadat staticky, musí však naproti tomu skutečně umožňovat pohyby do všech směrů v prostoru.

Znázornění průběhu pohybu u člověka

Nejlépe si to představíme na příkladu, když držíme pevně (mezi palcem a ukazováčkem) tyčku nebo tužku a na koncích provádíme krouživé pohyby. Poté je snadné vidět a pocítit, jak se obě poloviny těla proti sobě pohybují. Je-li však pánev nehybná, působí to negativně na celé tělo. Každý pohyb, který člověk provádí prochází středem těla. Přitom rotuje pánev do všech stran a pohybuje tělem pokaždé do správné (vertikální) polohy.

Svalová hmota trupu

Pro nezbytné spojení je nutná intaktní svalová hmota: každé spojení kostí je uloženo ve svalech a šlachách. Pomocí pohybu (tréninku) si utužujeme zdraví a dobrou výkonnost. Nedostatek pohybu ohrožuje náš dobrý zdravotní stav a destabilizuje nás ve všech ohledech.

 

Pohybový modul

Popišme si ještě jednou názorně příznaky a výhody samozřejmého, resp. „dynamického sezení“:

Pohyb je nejověřenější prostředek k odbourání psychického stresu (který musí být zároveň pohybem spálen).

Sebeurčující sezení musí být dynamické sezení. Předpokladem je odpojení sedáku od pevného podstavce, aby do jisté míry plynulý pohyb do všech stran vyplynul sám ze sebe. Pouze tak může – navzdory očividně klidnému sezení – smysl pro rovnováhu převzít kontrolu nad držením těla. Ostatně tak je zvyklý po tisíciletí, kdy člověku zajišťuje vlastní dynamiku v celém jejím spektru.

U dynamického sezení dosáhneme stejné kinetiky jako při chůzi či stání. Zde je dáno přiměřené držení těla a tomu odpovídající postavení údů. Smysl pro rovnováhu přebírá kontrolu a dopravuje informace aferentně do správných míst, tedy řídících center (střed těla se pohybuje stále do všech směrů, tzn. „vybalancuje se“).

Chápeme-li dynamické sezení v tomto smyslu, dostaví se pozitivní efekty na celý organizmus. Jinak tomu je při strnulém sezení, které tělo rozděluje do dvou jednotlivých na sobě nezávislých funkčních jednotek nad a pod pánví. Při takovém sezení probíhají veškeré pohyby skrz pánev. Také z dynamického pohledu se jedná o jednotný organizmus.

Pro výživu meziobratlových plotének se životně důležité difuzní pochody stimulují neustálým zatížením a odlehčením. Neboť jako např. u labutě se mohou dostavit tekutiny, resp. živiny do meziobratlových plotének teprve až při odlehčení. Během zatížení se přísun živin omezí. Neustálá změna těchto stavů je pro meziobratlové ploténky velmi důležitá a rozhodující pro jejich nutriční zásobování.

Měnící se zatížení a odlehčení meziobratlových plotének umožňuje 2 x 3 dimenzionální sezení. Díky tomu se umožní výše uvedený proces a obtíže meziobratlových plotének se tak minimalizují, nebo dokonce odstraní.

 

Dynamické sezení vede k tvorbě a posílení svaloviny aparátu držení těla. Nevědomými, stálými pohyby všech zádových svalů a jejich „protihráčů“ v břišní oblasti dochází, oproti statickému sezení, k vylepšování držení těla. Šance prožít běžný pracovní den bez bolestí se tak markantně zvyšuje. Optimalizace dýchání a pozitivní ovlivnění psychické situace mohou být další vedlejší efekty. Zde můžeme konstatovat nezpochybnitelné pozitivní efekty dynamických sedacích systémů, které svým uživatelům nabízejí trojdimenzionální základnu k sezení a umožňují jim provádět bez překážky očividně přirozené a rovněž trojdimenzionální průběhy pohybů. Je zřejmé, že nestačí pouze formovat a stavět židle na míru a ani zajišťovat jen dvojdimenzionální funkci pomocí mechanických částí.

 

Cíl, dosáhnout více, není nereálný. Nachází se blíže, než bychom si mohli myslet.

A těm, jež stále pochybují, budiž namítnuto více jak čtyři sta let starou, ale ještě dnes stále a bezmezně platnou moudrost:

Kdykoliv se vědci dozví o nějakém objevu, na začátku vždy tvrdí: „To pravděpodobně nebude fungovat!“

 

Když se však posléze potvrdí správnost, uvádí: „Může být, že to bude fungovat, ale tento objev je nepodstatný!“

 

Nakonec, když uplyne dostatek času a význam onoho objevu se prokáže, odvětí: „Jistě, je to důležité, ale objev už není nový!“

 

Židle otevírající nové dimenzebiodynamické sezení jako centrální prvek zdraví

 

Je to stará a bolestivá zkušenost, kterou získaly generace před námi a kterou i dnes mnoho lidí musí snášet: kdo většinu dne stráví vsedě, trpí bolestmi zad a přepětím. Takový člověk se dost často stává pacientem ortopedické ordinace, která se musí vypořádat s následky nesprávného sezení. Člověk stvořený ke vzpřímené chůzi se stal v moderní době jednoduše peciválem.

 

Mnoho výrobců nábytku k sezení se alespoň snažilo reagovat na výzvu a nabídlo optimální židle dnešnímu, díky pracovním procesům, k sezení nucenému člověku. Také düsseldorfský „papež židlí“ profesor Dr. Med. Habil. Theodor Peters hledal desetiletí, jako odborný lékař na pracovní/sociální medicínu, možnosti sezení, které by odlehčily lidskému tělu pracujícímu u psacího stolu a počítače. Nyní je tento lékař ve svém hledání úspěšný: výsledek – revoluční systém židlí – představil dortmundskému Spolkovému ústavu pro pracovní ochranu a pracovní zdravotnictví v rámci veletrhu Expo 2000.

 

Ohlédněme se však krátce zpět: v polovině 50. let se rozšířil poznatek, že dobrý stav páteře slouží jako předpoklad k dobrému zdravotnímu stavu sedícího člověka. Pro „dlouhodobě sedící“ mělo sezení na „ortopedických“ místech udržovat zdraví páteře. Ale již v roce 1963 se lékaři probojovali k poznatku, že sezení by neměl být statický, nýbrž dynamický proces.

 

Přesto až Siegfried Pürner, statik z hornofranckého Marktredwitzu, vyvinul biodynamickou židli, která preventivě působí proti přepínání a bolestem zad. „Biodynamicky sedět znamená: sedět na pohyblivé podložce a tímto způsobem zachovat pohyblivost do všech tří dimenzí. Znamená to snížení z vnějšku řízeného omezení reflexů, zvýšení podnětů pro reflexy a tím pádem i vyvarování se pozvolného chřadnutí a ochabování životně důležitých reflexních procesů. Pro muskulaturu výše uvedené znamená: zachování svalové síly díky nepřetržitému používání svalů“. Takto popisuje doktor ortopedie, sportovní medicíny a chiroterapie, Dr. Med. Bernd Reinhard z Bad Aiblingu biodynamické sezení.

 

V-matic systém (pending), pojmenovaný po Waldershoferské společnosti, která tyto židle vyrábí, stimuluje pozitivně svaly a okamžitě účinkuje na organizmus. U systému V-matic, který vypadá jako naprosto běžná, moderně navržená židle k psacímu stolu, znamená sezení pohyb. „Přitom nikdo nezíská při tomto dynamickém sezení pocit, že sedí nedostatečně stabilně. Neboť stabilně neznamená staticky“, hodnotí profesor Peters jím zkoumanou židli. „Když člověk sedí na židli s mechanikou V-matic, vnímá vyskytující se vícedimenzionální průběh pohybu jako neomezeně příjemný. Navíc dochází k pozitivnímu střídavému účinku na srdeční, resp. krevní oběhový systém“, tvrdí specialista na sezení.

 

Terapeutické účinky systému V-matic jsou jak u lékařů, tak u testovaných osob stejným dílem nesporné. Neboť neustálý pohyb trénuje na jedné straně svalstvo a odlehčí tak páteři. Na straně druhé vede tento pohyb k lepšímu prokrvení a zásobování kyslíkem, aktivuje srdce a plíce a zvyšuje výkonnost. Jako poradce pracovní medicíny a ergonomie u Spolkového ústavu pro pracovní ochranu a pracovní medicínu připisuje profesor Peters systému V-matic „komplexní účinek“.

 

Kolem 12 mil. lidé sedí jen v SRN denně na svém pracovním místě v kanceláři, 12 mil. školáků se mučí v průměru 35 hod. týdně na bídných židlích, téměř 9 mil. důchodců se jen zřídka pohne ze svých židlí. Asi 7 mil. dní pracovní neschopnosti za rok připadne na svalové revma. Kvůli špatnému držení těla a chybějícímu pohybu trpí mnoho vrstevníků nejen na potíže s meziobratlovými plotýnkami, bolestmi v kříži a revmatickými obtížemi, jako přepětí svalů, ale také na funkční poruchy vnitřních orgánů, do kterých můžeme zařadit např. dýchání, funkce srdce a krevního oběhu nebo zažívání.

 

Dnes však můžeme proti tomu něco dělat – problémy a poruchy v pravém slova smyslu jednoduše „vyřadit“.

 

Posedlý sezením – Siegfried Pürner objevuje zdravou židli

 

Siegfried Pürner , statik z hornofranckého Marktredwitztu, je v pravém slova smyslu posedlý vším, co se týká téma sezení. Koumá, kutí, zkouší i prověřuje a v oblasti statiky mu hned jen tak někdo něco nenamluví. Dopomáhají mu k tomu zkušenosti, které získal na staveništích po celém světě, kde budovám vtiskl pevnou páteř. Mezitím se však také stal odborníkem na páteř lidskou.

 

Biodynamický systém V-matic, který se upsal zdravému, přirozenému sezení, byl vynalezen již před drahnou dobou. Vyvinutý Pürnerem v roce 1986 spojuje výše uvedený systém s dnešní už druhou generací těchto židlí pro kancelář a domov. Akcentuje myšlenku neunavujícího a páteři odlehčujícího sezení s nadčasově extravagantním designem. Stále aktuální a především nezaměnitelný je tento po desetiletí vylepšovaný systém „sezení v pohybu“, který nejen že zabraňuje dlouhodobému poškození zad, ale také umožňuje svěží /vitalizující, soustředěnou práci po dlouhý časový úsek.

Lékařské výzkumy prokázaly, že přes 65% všech zaměstnaných nesprávně sedí. 80% obyvatelstva trpí alespoň občas problémy se zády a již třetina 35 až 50letých onemocní v dnešní době chronickými bolestmi zad. Přitom je správná terapie proti těmto bolestem zad nasnadě: správné sezení. Siegfried Pürner přenesl své znalosti statiky na lidskou kostru a přitom použil jednoduchý a zároveň geniální trik, jak při sezení eliminovat původce obtíží: zkombinoval principy houpačky a gymnastického míče!

 

Teoreticky je to velmi jednoduché, nicméně je zapotřebí spousta znalostí a zkušeností: modul V-matic odpojuje plochu na sezení od spodní základny; v jeho nitru se nachází 8 ocelových lanek, přičemž každé z nich dokáže odolat zátěži v tahu až kolem 600kg. Takto se může sedák volně pohybovat do všech stran jako u houpačky, jen s přesně definovanou pružností. Dodatečně se podařilo konstruktérovi Pürnerovi integrovat do systému vlastnosti gymnastického míče. Tato mechanika odpovídá způsobem naklánění sedících ploch smyslu pro rovnováhu, kdy se tělo nachází neustále v optimální sedící poloze a „automaticky si zachovává přímé a zdravé držení.

Při veškeré této technice není zapotřebí ovládat své tělo jako cirkusový akrobat, abychom dokázali sedět na židlích systému V-matic pohodlně a bez únavy. Modely vypadají nejen jako zcela běžné, moderní židle k psacímu stolu, sedí se na nich úplně bez problému. S nepatrným, ale podstatným rozdílem: V-matic systém dovoluje sedací ploše vyrovnávací a vyklánějící pohyby, kdy je tlak obratlů vždy rozdělen do centra páteře. Svaly, především v oblastech trupu, zad a ramen, jsou procvičovány díky neustálým pohybovým podnětům. Páteř je podepírána a zároveň odlehčována.

 

Cesta k tomu, abychom se cítili zdravě a zdraví si udržovali, může být často nepříjemná. Pocit zdraví při práci v kanceláři nebo doma u psacího stolu nabývá však jiného rozměru, bereme-li v úvahu nejnovější generaci systému V-matic.

 

 

Díky optickému zamaskování modulu V-matic působí všechny modely lehce, vzdušně a velmi propracovaně. Všechny modely navrhuje vnitropodnikové oddělení „Enzo-Design“. Dvoubarevné potahy z látky nebo kůže propůjčují židlím výrazné akcenty a vsazením bukového dřeva v oblasti zádové opěrky se stává každá židle jedinečným dílem. Neboť speciální nátěrovou technikou se nanáší design kořenového dřeva, který se stvrdí třemi nánosy bezbarvého laku. Dodatečné vsazení chromových lišt propůjčuje židlím ušlechtilý lesk.

 

Podařené spojení designu a techniky vytváří nejen kancelářské židle, které každé pracovní místo opticky ihned posune výše, nýbrž v popředí zájmu Siegfrieda Pürnera a jeho týmu stojí vždy zdraví podporováno správným sezením. Prevence vzniku kloubních vad, podpora látkové výměny, lepší prokrvování, a to vše díky pohybu i odlehčení páteře a meziobratlových plotének tvoří argumenty, které přesvědčily dokonce i kritické lékaře. „ Z mého pohledu odpovídají židle vybavené systémem V-matic nejen předpokladům dynamického sezení, nýbrž dávají tomuto principu dokonce novou dimenzi“, tvrdí düsseldorfský „papež židlí“ profesor Dr. Med. Theodor Peters, který desítky let hledal v rámci své praxe odborného lékaře na pracovní/sociální medicínu inovativní možnosti sezení, které by lidskému tělu odlehčily při práci vsedě.

 

Můžeme to také krátce vyjádřit slovy:

„Sedět, cítit se dobře, zůstat zdravý!“